Skot
Skot (zastr. skůt), u, m., od kot-iti (parere, roditi); v starorušt. = peeunia, peníze; cf. lat. pecunia od pecus, goth. skatts, strněm. schaz Schatz, peníz, jmění, bohactvi. Mkl. Vz Mz. 74. Strsl. skote, pecus; got. skatta-, Geld. Die Frage, ob skote entlehnt ist o. nicht, ist schwer zu beantworten; sicher ist, dass der Umstand, dass das Wort im Deutschen meist Geld, nicht Vieh bedeutet, was es ur- sprünglich bezeichnete, nicht für die Ent- lehnung von Seiten der Deutschen angeführt werden kann. Mkl. aL. 70. — S. = dobytek, das Vieh, die Viehherde. Ž. wit. 8. 8., 49., 10. a j. I vecě Čech k svému sboru: Po- dejděm pod tuto horu, dětem a skotu od- počinem. Dal. 7. — S. menší (ovčí, sviňský), Schafherde, f., Schweinvieh, n. Ros. — S-, obyčejně větší dobytek, hovězí (býk, bulík, vůl, kráva, jalovice, tele), Rindvieh, n. Šp. Kde má s. řváti (i. e. bujný), tu kola řvou (i. e. nemazaná; o špatném hospodáři). Lb. Hovězího skotu chlév. V. S. = stádo vět- šího, hovězího dobytka. V. Pastýř většího dobytka aneb skotu, jako krav, volů, koní a těm podobných. V. (Malý dobytek: brav). Vlk útok činí ne na stáda bravu toliko, ale i na skoty. Kom. S. volů n. volský. D. Po- brati s. BO. S. bučí, řve. Us. Vz více v S. N. a ve Frč. 380., Sch. II. 436. O s-u uher- ském vz KP. III. 289. — S., a, m., obyvatel Skotska, der Schottländer.