Skotiti
Skotiti, il, cen, ení (na Slov. -těn, tění); skáceti, el, en, ení; skácívati = překotiti, svrci, poraziti, herabwerfen, stürzen, um- stürzen. Jg. — abs. Dej pozor, ať neskotíš. Us. — co : stromy, Plk., vůz, stoly, lavice. Us. Křestěné skácechu dřeves (klád) dvadsěť. Rkk. 51. S. hrad. Sš. Snt 5. — čím: vozem. Us., D. — koho, kde kam. I skoti sě drevo na voj. Rkk. 12. Janek můj vozil hnůj, do bařinky skácel, nohavičky zmáčel. Sš. P. 658. Skácel je tam na té skále do řeky. Ros. Skácí-li se kdy který na zemi, sám o sobě nevstane. Br. — odkud: se s koně = svaliti se, spadnouti. D. S výše v niveč se s. Kos. 01. I. 144. — se. Vůz se skácel. Pažím plot, aby se neskácel. Sych. — se komu. S-la se jim svatba (sešlo s ní). Us. u Kunvald. Msk.