1. Skoupiti
1. Skoupiti, il, en, ení; skupovati — kou- pením vše k sobě přivésti, auf-, ein-, zusam- menkaufen. — co: obilí. V., potřeby. Har. Hloupý všecko skoupí. Prov. Chodijá chlapci po ulici, děvčata skupujú; Pepř, kořeníčko prodávám, ony mi to skupujó, dolů voděnkó spóščajó (spouštějí). Sš. P. 678., 172. — co na co: obilí na drahotu, Ros., na draho. V. — co zač kde od koho. Všecko obilí, ovoce (v. drůbeř) před městem, za branou od obchodníků (od hokyň) za mírnou cenu za drahý peníz skoupil. Obilí na trhu od sedláků. J. tr. — co jak. Táž drahota po- chází odtud, že tak velký počet překupníků věci (potravní) za lehkou minci přes hlavu skupují a ven ze země vyvážejí. Skl. V. 243. A já povolením a uptáním páně to jsem skúpil k tomu purkrechtu. NB. Tč. 165. — co kde. Tu zloch veškery koury a kohouty v Lidečku skoupil, aby všeho kuropění zabránil. Sš. P. 478.