SkrotitiSkrotiti, skroť, tě (íc), il, cen, ení (na
Slov. těn, tění);
skrocovati. S. =
krotkým učiniti, bändigen, bezähmen;
mocí držeti zvl. žádosti, Begierden zähmen;
se =
držeti se, sich zähmen, sich enthalten. Jg. —
co, koho: jazyk, smích (zatajiti), hněv, lakotu, hlad (jídlem zahnati). V., divoké zvíře, něčí pych, D., něčí hrdosť, své žádosti. Us. Jak já tě skrotím! Us. Dch
. Ten den jich za- múcenie jest skrotil a radosť počatú jest množil. Hus II. 180. — Br. —
koho, se od čeho: od hříchů, se od smíchu. V. —
koho, se čím: psa bitím, zlostného lahod- nými slovy. Us
. Tehdy meče na bedrách svých mají, když bázní boží všechna hnutie tělesná neřádná skrocují; Myšlení svá ne- užitečná bázní božskú skrocujeme. Hus III. 39., 45. Dívky bojem skrotil. V. — Ras. —
koho jak. Nyní již muže kníže budete míti, jenž
v silné moci hlavy vaše skrotí
. Pulk. — Troj. —
se před kým. Již k tomu ho připudili, že musi sě před nimi pryč skrotiti. St. skl. 4. 269.