Skroušení
Skroušení, n., hnutí mysli bolestné, zel, lítost, die Zerknirschung, Reue und Leid. V. Žalost a s. nad dopustilými hříchy. V. S. míti na své hříchy. Ctib. Tehda biskup poče s velikým skrúšeniem na svú krehkosť vzdychati. Pass. 31. (Hý.). Nevie, jest-li v člověku hřiešném, jenž sě zpoviedá, pravé skrúšenie; Mají-li pravé s. a ústy vyznánie; Ta dva kusy zpravíta člověka, má-li pravé na hřiechy želenie, jenž slove s.; Iikúce, že to dávají těm, kteříž se ústy zpoviedají a v srdci s. mají; S-ním boží milosť přijí- mají, ale časem k hřiechom sě navracují; To mysleme a pamatovánie s-nie přivodí; S., t. j. hřiechu srdečné želení. Hus I. 340., 341., II. 106., 151., 209., III. 136., 258. (Tč.).