Skrovniti
Skrovniti, il, ěn, ění, uskrovniti, skrov- nívati = spořiti, sparen. V. — co (v čem). Rk. Rač pokušení všecko v nás s. Kanc. Proto tieží sě rúhavé mluvenie, že Bóh ustavil jest člověka, aby byl vrátným duše, aby úplně skrovnil jazyk, aby nevyrazil se, když čas nenie. Hus I. 225. Ta láska v pro- tivnostech trpí, v štěstí skrovní, v tvrdých věcech silní, v dobrých skutcích veselí atd. Hus III. 164. Ktož skrovní svú řeč, múdrý jest. BO. — se v něčem, Výb. I. 752., v jídle. Lk. Skrovní se a mdiejí v dobrých tělesné žádosti. O 7 vstup. Č. exc, Jiní budú proň s. sě v takých věcech. St. N. 70. — se od čeho (= straniti se). Kdož se skrovní od tohoto světa. Št. N. 279. — se komu kde. Ve výsosti skrovnily se oku. Ld.