Skrovnosť
Skrovnosť, i, f., dříve: skrytost, die Ver- borgenheit. — S., malost, die Kleinheit. V. S. místa. Má s. D. — S., pravá míra, das rechte Mass, die Proportion. V. Divil se prsou převýborné s-sti. Troj. 7. — S., zdr- želivost, mírnost, střídmost, die Enthaltsam- keit, Genügsamkeit, Mässigkeit, Mässigung, das Mass, die Bescheidenheit. S. = přestání na mále. MP. 83. S. jest ctnost', jíž člověk má se právě netoliko v jedení a pití, ale v každém skutku, jenž sluší k statečnosti; Moc mocí slušie otehnati, ale s s-tí nevinné obrany; S. v jedení a pití, jenž jest ctnost', jíž se člověk střiedmě, smierně neb pro- středně má v tělestných rozkošech; Země suchosť má a my v pití a v jedení máme mieti s.; S. je ctnosť, jíž kdo požívá jedenie a pitie, jakož pravý rozum velí; Múdrosť proto dává duch sv., aby vážně a přísně * při skrovnosti držela rozum. Hus I. 119., 166., 349., II. 76., 424., 426. S. a v živnosti mírnost'. Jel. V jídle a pití s. zachovati. V., Lk. S. v mluvení. Kram. S. v jídle. GR. — S., ve smyslu zlém = nedostatek, úzkost, die Genauigkeit. S. a skoupost' jest neschválený a střídmosti odporný v jídle nedostatek. Scip.