Skrz, skrze
Skrz, skrze, předložka s akkusativem. Užívá se jí 1. o místě k vytčení běhu čin- nosti středem čeho jinam, vnitřkem čeho jinam (označuje prostoru, skrze kterou se pohyb děje. Mkl. S. 442.). V tomto smyslu užívají u Opavy předložky přes. Klš. Durch. Voda se probrala skrze hráz. Jg. Šli skrze husté lesy přes veliké hory. Háj. Propravil niť skrze ucho jehelné. Jg. Oheň věčný všechny údy skrzě a skrze člověka bude páliti. Hus I. 285. Věnce víla skroz modrej květ, že je Josef Nováků zet. Sš. P. 564. — 2. Klade se o pomocech, nástrojích a prostředcích, jichž kdo k vyvedení úmyslu svého užívá = pomocí, prostředkem, vinou, přičiněním, úsilím koho. Vz Instrumental, Mkl. S. 443. Durch, mittelst. Král Mathiáš žádal skrze pana Al- brechta Kostku krále Jiří za příměří. Dač. I. 39 V člověku a skrze člověka (jeho po- mocí, působením) rozmnožuje se moudrost' boží. Kom. Kristus zvítězil skrze kříž. V. Skrze svou ženu ve zkázu přišel. Us. Nechť nepřichází skrze mne k hanbě (mou vinou). Br. To se skrze úřad horní s vólí a vě- domím pána gruntu aneb jeho úřadníka ří- diti má. Nar. o b. a k. Aby pře vedli sami skrze se. Vl. zř. 7. Aby to pán ten skrze osobu svou aneb skrze posly aneb psaním svým purkmistru v tom městě ohlásil. Václ. XII. Aby všichni (cizozemci) před soudem zemským českým jazykem své pře vedli sami skrze sebe aneb kohož sobě zjednati mohou Zř. F. I. C. IX. Od Boha a skrzeň vše to jest. Št. Což byl mluvil skrze služeb- níka svého. Br. Skrze rychlé posly o tom, co se v Čechách děje, uslyšel. Háj. Protož die spravedlivý skrzě Davida: Skřípěli sú na mne svými zuby; Skrze to slovo ,Jenž jsi v nebesiech' znamená se duch svatý; Máme náměstka a což skrze jiného činí, jako by sám učinil; Ufámť pánu Bohu. žeť to miesto zachová do své vóle a učiní v něm prospěch věčšie skrze jiné, než jest skrze mne nestatečného učinil. Hus I. 230., 315., II. 66., III. 283. (Tč.). A tehdy jeden každý s-ze řečníka propověz a odpověz. CJB. 383. Aby žádný skrze se sám ani skrze jinou osobu nesměl prositi za žádný úřad. Zř. Fr. I. A. 31. Skrze prsy Kristovy rozumie sě sladkosť čtenie svatého, jímž se krmie mladí, tociž v nově k Kristovi obrácení. Hus III. 9. Vz Rozuměti. — 3. O příčině, za kterou se co děje, za kterou se co táhne, která co za sebou nese t. j. příčinou čeho, durch. Za- pálilo se od kováře skrze nešetrnosť. V. Škody nemalé staly se lidem skrze roz- vodnění Vltavy. V. Skrze ten hlad a mor veliká se v té zemi škoda stala. Háj. Hroznú žalosť nosi skrze řeči tejto děvy. Kat. 2741. Skrze Pána našeho prosíme za úrodu. Dch. Přišel k nám s. tu věc. Dch. Vstoupí-li
(biskup v biskupství) s. přiezeň tělesnú atd.
Hus I. 413. A ti, jenž sú srdce své skrze
zlosť zavřeli, naším kázáním učiníme, aby
i oni Kristovi dvéře srdce svého otevřeli.
Hus III. 61. Přišli jsú dva skrze podezřeme
u nás k vězenie. NB. Tě. 114. Na tom dvoře
sem s. to zmeškána, že mi mój dvór ležal
pust s. to tři leta; S. to její držení škoden
jest a toho pokládá za puol druhého tisíce
hř.: S. to připravil mě o 500 hř.; S. to mi
základ propadl. Půh. I. 193., 231., II. 262.,
601. (Tč.). S. nedostatky zdraví svého mnou
malá platnosť vám býti může. Arch. I. 73.
S. takovou nevěru ten boj zmrhán jest. Tur.
kron. Město skrze války jest pobořené. Plk.
Kakžť jest koli se stalo od nás skrzeli koho
nebli proč. Tkadl. II. 12. Skrze to mám od
něho nelibosť. Svěd. — Chybně užíváme prý
této předložky ve smyslu příčinném místo před-
ložek pro, za a ze: Žák byl skrze svou ned-
balosť potrestán (pro n. za svou nedbalosť,
ze své nedbalosti). Skrze mdlobu jíti jsme
nemohli (m.: pro mdlobu). Skrze veliký zá-
rmutek mluviti nemohl (m.: pro veliký z.).
Ale tato vazba jest dobře a s dostatek do-
ložena. Vz předcházející příklady. — Vz
Skrzeň. — 4. O osobě n. věci. jíž se přisa-
hajíce dovoláváme, něm. bei. Přisahámť tobě
s-ze tvú velikú moc, že se od tebe nikdy
neodlúčím. Pass. Přisahám skrze meč můj.
Háj. Zlořečil Davidovi skrze bohy své. Reš.
— Pozn. Předložka ta i příslovečně se sbíhá,
durch. Větví ostrou se až na skrze probodl.
Háj. Jeho laskavého srdce jsem sobě na
skrze povědom t. j. z plna. Kom. Neb tak
ho milovánie božie skrze prorážie, že od
toho milovánie v čas pokušenie neodstúpi.
Hus II. 209. — Dle Zk. Skl. 208.-210. —