Skřečeti
Skřečeti, škřečeti, 3. pl. -čí, skřeč, če (íc), el, ení; skřekati, škřekati, skřeknouti, škřek- nouti, kl, utí; skřečívati, škřečívati — proni- kavé křičeti, quecken. Výb. I. 1098. — abs. Orel, sup, labuť, netopýr, žába s-čí. Us. — Zvl. o ptácích, když se hnízdí, hecken, glucken. Skřečí sup, koroptva, Br., slepice (na Mor.: chytá se jí skřek). Kom. — proč jak. Sta- rostí skřečela slepice bez ukonání. Puch. — kde. Straka v mém sadě škřečí. Koll. — S. = křičeti, schreien. Píše papežovi Euge- niovi, kterak na jeho sieni mnoho jest svá- róv, kterak dá skřečeti právu ciesařskému a velí mlčeti zákonu Kristovu. Hus I. 255. — Skřekati = sápati se. Na Mor. Brt.