Skřehot, škřehot
Skřehot, škřehot (zastr. skřehet), u, m. = skřehotání, skřek, příp. -ot?. Mkl. B. 118. Das Gekräusch, Klirren. V. S. zubami (m.: zuby). Bl. Položím před sě i pred každého zde v světě hriešného oheň věčný, temnosti věčné, pláč a s. zubóv; Tu bude pláč a s. zubóm; S. zubóv, jenž jest tvrdých kostí z bolesti tlučeme, znamená bolesť, jíž bude tělo súženo. Hus L 285., 322., II. 42., 47. — Skřehot, drobné kameničko, skřemení, der Gries. V. — S., ostrosť hrdla. 1520.