Skřek
Skřek, škřek, u, m., skřečení, křik proni- kavý, der Schrei, die Wehklage, das Ge- schrei. Žába dělá s.; s. slepičí (kvokání), Bern., orlový, žabí. L. Té slepice chytá se s. (skřečí). Us. na Mor. Strah vrahóm vy- razí z hrdel skřeky. Rkk. 13. S. veliký. Ss. o zští. S. něčí přehlušiti. Dch. A strašný s. při tom dělají (psi na východě). Sš. II. 173. — S. Žabí skřeky, der Froschlaich. Na Ostrav. Tč. — S., lapání ptáků vějicemi zastrčenými v haluze stromu. Na morav. Zlínsku. Brt. Vz více v Mtc. 1877. 144. — S. = klec, v Krkonš. Kb.