Skřemen
Skřemen, škřemen, e, skřemének, skřemí- nek, nku, skřemetiec, nce, m., skřemení, n. (na Mor. skřemenice, e, f.), skřemeníčko, a, n. = křemen, kámen oblátkový, der Kiesel, Kieselstein, Kies, Quarz. Příp. -men?. Mkl. B. 237. Škřemen, škřemení, škřemínek. V. K rozsvícení ohně křesadlo s troudem, s ocelí, škřemenem (křesacím kamenem) ať jest tu. Kom. Škřemeničko, kteréž do střevíce padá. V. Pravý skřernínek! Vz Svéhlavý. Č.— Vz Křemen.