Skříně, skřině, skříně, škřině
Skříně, skřině, skříně, škřině, ě, f., skřínka, skřínka, skřínka, škřinka, skřiňka, škřinka, skřinečka, škřine- čka, y, f. = schrána, police, truhla, jar- mara, šatník, prádelník. S., arca. Z. wit. 131. 8. Strsl. skrinija, pol. skrzynia, lett. skrms, lat. scrinium, strhornoněm. skr?ni. Mkl. aL. 120. Der Schrank, Schrein, Kasten. S. výkladná, der, Auslagekasten, ledná, der Eiskasten. Dch. Skříně. V., Kom. S. na po- klad, na šaty, D., na obilí. Zlob. Skřinkám smutným knihy za podíl byly. Kom. Někde v skřinkách se to kreje. Ros. Skříně, kdež se poklady a jiné věci chovají. V. Skříně klenotmi (n. klenoty) naplněné. Kom. Ve skříni: hrabice n. rohatina na věšení šatů nebo přehrádky na knihy, prádlo, nádobí atd. S. na prádlo (prádelník), na knihy (kni- hárna), na šaty (šatník), na stolní náčiní (misník); na truhlářské atd. náčiní (der Werk- zeugkasten), na obilí, mouku, ovoce (špíže, špižírna), na peníze a drahé věci (skrb) atd. Š. a Ž. (Valter). S. úmluvy boží; s. svě- dectví, zaslíbení (archa úmluvy). BO. Když jsmy skřínku postavili a Jan sudí nad ní stál, tu sta každý z nich volal: Póhon mój. Půh. I. 157. S-ni někomu vylámati. NB. Tč. 240. — Skřínka, poklopec, padák na sýkory, na ptáky, v obec. mluvě místy křimka. (Zk.). Der Meisen-, Vogelschlag. D. S-ku na sý- kory strážiti. Mor. Brt. — S., nástroj malý, jímž se víno tlačí, die Weinpresse.