Skřípati
Skřípati, skřípati; skřípnouti, pnul a pl, utí; skřípěti, ěl, ění: skřípávati, skřípívati, knirschen, knarren, knirren, kirren; quet- schen. — abs. Železo o železo třené skřípá, vrzá. Ros. Dvéře skřípají (vrzají). L. Kolo skřípá. St. skl. Stěžeje chrámové s. budú; Vůz těžký s senem skřípí. BO. Ptáci skřípí. Us. — kde. Kola v sněhu skřípají. Us. Ve dveřích se s. Us. Spodek člunu skřípal na písku. Dch. Sníh pod nohama skřípí. L. — čím: zuby. D., Kom., Br. Kanec slintavý zuby skřípí. Smrž. Má ducha němého a ten kdež- koli věk jeho chopí, tepe jím a pění a skřípí zuby a schne. Hus I. 125.— čím na koho (proč): zuby na někoho s. Solf., Hus I. 230., Ben. V., Br. Turci velikým hněvem zuby naň skřípěli. Vrat. 87. — komu. Střevíc mně skřípá. Us. — na co, na čem: na housle, Ros., na houslech (Houslích), schnarren, krat- zen, fiedeln, stümpern. Jg. Mistr Nouze učí dělati a psota Dalibora na housle skřípati. Prov. Jg. — na čem od čeho. Pán od zlosti na zubech skřípal. Kn. poh. 614. — se, koho. Kdo tě skřípl (smáčkl; 2. ošidil)? Us., Sá. S. se, na Slov.= vaditi se, streiten, zanken. — se čím: dveřmi.