Skřípati
Skřípati. Cf. Mkl. Etym. 304., Skřípěti (BR. II. 408. a ). — kde. Spony zškřípaly jak nad kořisťou kaňa. Slov. Phľd. III. 1. 36.— čím (na koho, proč, proti komu). Zlostí zuby skřípal. Us Pdl. Všichni proti mně zuby skřípají. Otter I. 11. S. na koho zuby. Drk. Mus. 1888. 330. Lev na ni zuby skřípěl. Výb. II. 958. A s. bude naň zuby svými. Krnd. 217. Pro bolesť zubama skří- pěli. Len Zavrzgnutý (přiskřípnutý) zbojník skřípal od jedu zubami a jačal Dbš. Slov. pov. I. 271.—jak. Skříply húsle hrozným jekem. Kká. — se kam. Schody se skřípou do výše (se skřípotem vytahují). Nrd. v Osv. I. 88.