Skřivan
Skřivan (skřivan), a, skřivánek, nka, skřivance, nce, m. Skřivan, pl. skřivani, ne: -né, vz -an, é. V obecné mluvě křivan. Vz S. Na Slov. škrován, škrovánek, u Opavy Škrobánek. Klš. Skřivanec. Smil v. 1573. S., strsl. skovran?. m. skvran? ve skovran?, koř. skvr, příp. -an?. Je tedy s. místo skvran. Mkl. B. 124., 125. Škřivan, škřivánek, V., Kom; nyní více: skřivan. S-ni, alaudidae, die Lerchen. S. polní, alauda arvensis; s. chocholouš, a. cristata; s. lesní, a. arborea. Frč. 354. S. chocholatý (chocholouš), vodní, mořský. Kom., Kram., V., obecný, mongol- ský. S. N. Skřivánek dí crlivrli. Rad. zv. S. crkvrlí. Papr. Vysoko v povětří švitořil skřivánek. Er. Sl. čít. Pleje děva konopě u panského sada, pytá se jiej skřivánek, pro če žalostiva? atd. Rkk. 66. Jako každý š. má z přirození na hlavě chocholku. V. Te- nata na skřivany. D. Čas, čihadlo, síť, honba, lov na s-ny. Šp. S-ny lapati, chytati, stří- leti; S-ni táhnou, se stěhují; S-an musí na hromnice vrznout, kdyby měl hned na tento den zmrznout. Šp. Na sv. Dorotu (G/2) musí s. vrznut, dyby miéł zmrznut. Na Mor. Brt. Na hromnice mosí sa skřivánek napit z ko- laje. Mor. Brt. Není skřivánka. Aby Na jeho hlavě nebyla chocholka. Pk.