Skulina
Skulina (skulina; zastr. skula, skoula, škula, škoula), skulinka, škulinka, y, f. = díra, rozsedlina, štěrbina, der Ritz, die Lücke, Spaltung, Spalte, Oeffnung, Kluft. Jg. V MV. nepravá glossa. Pa. Ve všech skulinách hrabati. V. S-nu zavírati. Har. Skrze s-ny nahlédati. Solí. S. ve stěně. Kom. Netopýr vyprchl ze škouly. Pl. Jest skúla, jíž zá- konníci svatokupči. Hus I. 430. Sáhla do skouly ve stěně, kde měla rozčesák. Sá. Jak had v trávě tají v skoule se Skylla. Sš. Sm. bs. 115. A žádné s-ly míti nebu- deme. Sš. II. 102. Všelikú skúlu hlinú za- maže; Zaplnichu skúly stěnné. BO. S-nou světlo se mu zablesklo. Kom. Š. ve dveřích, D., v zemi. Us. Š-nou nás špehovali. Sych. Myš do škouly utekla. Aesop, S. n. zlámání kosti po dlouze, rozsedlina, der Längen bruch, Ja. S. hlasová, vz Schd. II. 366. — S., pole po strništi orané, das Sturzfeld. Us. v Bolesl. — Skoula, záškleba, zerrissene Wolken. Us.