Skutek
Skutek, tku, skuteček, čku, m. od ku-ja., strč. skutiti (stvořiti, creare), skutitel (stvo- řitel, creator); sr. lat. cu-do. Šf. Koř k? (ků), příp. -?k?. Mkl. B. 263. V Podkrko- noší: skůtek. Nk. — S., pod smysly padající proměna bytností svobodně činící způsobená, čin, die That, Handlung, die Thatsache. Jg. S. dokonaný čin z vůle lidské; v obec. mluvé vše, co člověkem se dokonalo. Vz více v S. N. S. dobrý, poctivý, počestný, zlý, hanebný, nectný, bezectný, nevážný, nešlechetný, nepočestný, lotrovský, udělaný, hrozný, ohavný, zločinný, bezbožný, zloře- čený, V., mrzký, D., dokonaný, dovršený, rozhodný. Nz. S. nepříčetný. Dch. Nadpři- rozeně, přirozeně dobrý, zlý skutek. Přiro- zeně dobrý skutek v theologii = takový čin, který z víry nepochází aniž nadpřirozenou milostí, nýbrž jediné přirozenými člověka silami vykonán bývá. Nadpřirozeně dobrý s. = takový čin, jenž pochází z nadpřiro- zené víry a nadpřirozenou milostí způsoben byl. MP. 42. Vzhledem k záslužnosti roz- dělují se všickni mravně dobří skutkové na tré tříd: 1. na mrtvé, opera mortua t. j. ta- kové, již ve stavu nemilosti (hříchu) vyko- náni byli, buďtež přirozeně nebo nadpřiro- zeně dobří, 2. na skutky živé, opera viva, čili takové, již vykonáni ve stavu milosti a 3. na umrtvené, opera mortificata t. j. ta- kové, již sice ve stavu milosti vykonáni, avšak po jeho ztrátě vyšší ceny své pozbyli. Tito skutkové při navrácení stavu milosti opět ožívají. MP. 43. Aby nadpřirozeně dobří skutkové před Bohem byli záslužni, třeba, aby ve stavu posvětivé milosti a z pod- nětu svaté lásky byli konáni a úkonně (ak- tualně) nebo povahově (virtualně) k Bohu co poslednímu cíli směřovali. Ib. Stupeň zá- služnosti jak přirozeně tak i nadpřirozeně dobrých a před Bohem záslužných skutků určuje se hlavně podlé většího vlivu svo- body, podlé čistoty úmyslu a pohnutky, zvláště pak podlé míry svaté lásky. MP. 44. (Hý.). S. nadbytečný, nad bytný = rada evan- gelická, der evang. Rath. Sš. Mt. 259., Sš. L. 168. S. přírodný, nadpřírodný, zázračný, vý- znamný. Sš. J. 292. Aby se s. se slovy srovnal, aby s. slova potvrdil; s. s řečí a řeč se sku- tkem srovnati; dovésti s-em; s em prokázati, naplniti; v s-ku dokázati, naplniti; slov svých s-kem nenaplniti; s. ukazuje, se srovnává; hanebného s-ku se dočiniti, dopustiti; zlý s. spáchati; při samém s-ku (na líci, Vz Líce) postihnouti, vzíti (popadnouti, polapiti). J. tr., V. Ne jen slovy, ale i s-kem. Ros. S. sám to ukázal. Ler. S. stvoření, vykoupení. Str. U velikých věcech i na samém chtění dosti jest, by k žádnému skutku nepřišlo. Vš. I. 6. A již vidí s. netajný a odhádání zjevné. O. z D. S-ci úředničí (Amtshandlung) mají se vždy mezi nimi měniti (= střídati). O. z D. Kdož by koli ve zlodějství aneb v s-u zlém byl polapen. Václ. VII. A jestiť soud skutek tří osob správný. CJB. 381. S. chy- stati; posvěcenosť (die Weihe) skutku; s. konati. Dch. Někomu skutkem ublížiti; ublí- žení skutkem; něco skutkem zaviniti; po- vaha s-ku; okolnosť s-ku. J. tr. Ve zlém s-ku někoho shledati; A nenie v s-ku, pro kterej žalují, lapena ani se svědky obžalo- vána. NB. Tč, 249. Na slovích málo jest bez skutkův; K s-úm sluší hleděti. Arch. I. 103., 76. Nemíti do sebe skutků dobrých. Bart. 1. 27. Že mám počet vydat z mých (ze svých) rozličných skutků; Ale ty zlé skutky, ty budú zármutky, ty nás budú hnísti, ty na srdci hrýzti, ach po všecky věky. Sš. P. 62., 65. Hermas tu má zření ke skutkům tak řečeným nadbytečným. Sš. Oa. 215. S-kové předcházejí před osprave- dlněním; S-ky zákonem předepsané; S-ky dobré, z víry v Krista výchozí; S-ky mrav- nosti přirozené; A neobcujte skutkům tem- nosti; Jak každý dobrý s. ve svých po- čátcích od Boha pochodí a přece lidským skutkem svobodným jest; Ve všelikém s-u dobrém plodonositi; Záslužnosť s-tku zna- jíce; Důstojnost, hodnota dobrých skutků; Všichni vněšní skutkové boží celé nejsvě- tější trojici společní jsou, ač pak každé přesvaté osobě se zvláštní s-kové přičítají; S-vé Bohu příjemní; S-vé vyrostlé ze zlo- vůle jejich; Celý souhrn skutků dobrých; Bůh svobodné s-ky jejich v plán záměrů svojich vesnoval. Sš. I. 47., 108., II. 27., 96., 125., 168.. 193,, Sk. 93., J. 76., 88., 104., 150., 205.' (Hý.). Budú hřiešného člo- věka skutci proti hřiešnému mluviti, A jsem svědek jeho všech zlých skutkuov. Pass. 18., 19. (Hý.). Kniežata nejsú k bázni do- brého skutka, ale zlého; Slovem, skutkem neb obým spolu člověk přikázánie přestu- puje; Jeho slovo řečí i skutkem tupí; Skut- kové viece jsú vážní než slova; Před Bohem ne stav povýšenější, ale života lepšího s-ek člověka činí dôstojnejšieho; A též řečeno jest prve i o vraždě, že počíná sě v srdci a koná sě v skutku; Žádáme tehdy jest plně dokonáno, když vóle rozum přemóž, aby s. byl dokonán; Skutkové zjevní, ti, jenž z nečistého srdce pocházejí, mají pomstu míti od člověka; Aby neprázdnil wv řeči marné, ani v lenosti dne zmařil, ale světil t. j. svatými s-ky svat učinil; Žádost' tě- lestná troje: Prvá, když vóle plně přivolí k hřiechu, ač skutkem nekoná; druhá,qdyž žádosť zlú skutkem koná; třetie, když tu žádosť skutečnú bez přetrženie v obyčeji má; Mluvenie jest troje: myslí, ústy a s-m; S. vždy má býti v lásce učiněn; S-vé více a pevněji učí než holá siova; Vedlé jich s-kóv neroďte činiti; Ještě nepřišla hodina, jenž by se k tomu s-tku hodila; Všechny své s-tky činie, aby byli vidieni od lidí; Netřeba bylo řečí praviti, co jest bylo v s-u zjevno; Po s-ku vleče se obyčej, po oby- čeji zatvrzenie, po zatvrzenie zúfalstvie atd.; Miera dobrá tuto slove dobrý s. milosrdný, jíž kto měří, vezme odměru milosrdnú; Ni- žádný nás s. nenadýmej; Všichni vaši s-vé buďte v lásce; Při každém s-ku našem tři věci máme znamenati: chválu boží, prospěch bližnieho a své zaslúženie; Nejzvláštnější a nejpřístupnější s. k dostiučinění hřiešníku jest mieti srdce skrúšené; S. má založenie vnitř v člověku, v rozumu a v žádosti; Tak své s-ky Kristus ukazuje, aby nám cestu k následovanie ustlal; A kdy zlý kněz krstí neb rozhřešuje, člověk, maje dobrú vóli, přijímá ducha sv. od Krista skrze s. zlého kněze; Tehdy duše věrná jméno své jako olej vylévá, když pověst' s-tkóv svých jako dobrú vóni svým bližním na příklad činí; Ale vstaň a čiň skutky příkladné a svěť světlem svým, ať tak bližní tvoji vidie s-y tvé; Ani slovem ani skutkem žádám jemu co zlého, jedno že s ním nemohu mluviti; O Kristu píše Lukáš 23., že byl muž veliký v skutku i v řeči. Hus I. 176., 222., 223., 243., 275., 286., 348., 372., 380., 391., 453., II. 35., 44., 89., 273., 385., 318., 287., 288., 293., 148., 158., III. 10., 32., 181., 305. (Tč.). Váháte s-kem dokázati, že nás rádi máte; Slov mnoho, skutku žádného; Chtěl nad nimi toho skutku pomstiti; Vyznávám se z toho s-ku. Sych. Kdo nechtě a nevěda zlého s-tku se dopustil, politování hodný jest; Opačná zajisté moudrost' jest, po s-ku moudrým býti. Kom. Poněvadž nedostatek zdraví vašeho v to vkročil, vůli vaši za s. přijímám. Boč. Dobrá vůle a úmysl za s. mezi přátely počten a přijímán bývá. Boč. Hanebné s-ky páchati. Flav. Žalovati ně- komu zlého skutku. Háj. Za zlé s-ky ztre- stati. Peyt. Běda s-ku mého, že jste pro mě v této núzi. Dal. Krvavá vůle za s-ek vraždy byla vážena. Sych. S. hned se stal. Bibl. Filosof bývá moudrý před skutkem. Smrž. S-kem zaviniti. Pr. měst. Co se s-ku týče i zákona; někomu s-kem ublížiti; s-em zaviniti (sich thätlich vergehen). J. tr. S. pravdu vykládá; Úmysl ospravedlňuje s. Vz Úmysl. Pr., Č. S dobrými s-tky dobre se žije. Č. S-kem něco ukázati. J. tr. Někomu síovem i s-kem škoditi. Us. Mnoho řeči, málo skutku. Dáť on dosti řeči, ale skutek v háji. Mus. Skutek utek. Vz Sliboval, Slovo. Lb., D. Řeči dosti, ale skutek utek (utekl). Ros. Slibuje hory doly a když k skutku přijde, nepodať vody. Prov. Jg. Na hubu mnohého dost, ale s. utek. Pk. Huby nazbyt, ale s. utek. Sk. Od slova ke skutku co od hlavy do kůtku; V dobrém skutku nebraň; Netřeba se smrti báti, ale zlých s-ků; Z dobrých s-ků netřeba se káti. Pk. Podlé s-ku člověka poznáš. Vz strany prísloví: Dub, Rozum, Slepice, Strom, Tesař, Trn, Zvedený. — S., příběh, děj, čin, die Be- gebenheit, That, Geschichte. Ten s. všude se roznesl. Hav. S-ové sv. apoštolův (apoštolští). Bibl. Divný, zázračný s. (zázrak). V. Oprav- dový s. D. Vypsání, popsání, povaha, vyhle- dání, okolnosť skutku, příběhu. J. tr. Jdúce odpovězte Janovi ty věci, které jste slyšeli na kázání a viděli na divných skutciech; S-kové svatých s velikú pilností mají vá- ženi býti. Hus II. 15., III. 38. Tuto předsta- vuje smrť Kristovu co s. ukončený a jedno- dobý. Sš. II. 100. — S., věc, jistota, zkušení, pravda, die That, Erfahrung, Sache, Wirk- lichkeit. V skutku = v pravdě, skutečně, jistotně. V s-tku a v pravdě. V. To v s-u tak se stalo; v s-ku shledati, věděti; A to také s-kem vykonali. V. Statečnou pilností v s-ku toho dokážeš. Troj.^ S. mluví. Jel. Něco v s. uvésti, uváděti. Šf., D., Pal. Ně- jakou věc k s-ku přivésti; Skutek to uka- zuje, že marná byla má naděje. V. Hubou, ale ne s-kem. Dch. Uznati něco skutkem, ' etwas faktisch anerkennen; s-kem něčeho d.okázati, etwas faktisch erreichen. J. tr. Úmluva boží s Abrahamem . . . smrtí Kri- stovou ve s. teprv přejíti měla. Sš. II. 37. Až do té chvíle dojíti sem toho nemohl a mezi tím nechtěl sem pominouti s-kem žá- dosti vaše naplniti. Žer, 346. Mnoho jest kněží jménem před lidmi, ale málo jich v s-ku před Bohem; Žádost' tělestná jest trojí: plné přivolení a s-kem naplnění a obvčejeni konání; Toto čteni $ s-ku stalo se na květnů neděli; K dobrému se po- zdvihnouti a to, což jiným káže, skutkem plniti; Těch slov výklad Kristus skutkem ukázal; Avšak tak jsme hluší, že řiedko se člověk nalezne, jenž božie prikázanie s-em drží; Ne těch povolal, kteří vyznávají ústy, že Boha znají, s-kem pak ho zapírají, ale kteří slovem i skutky vyznávají. Hus I. 182., 385., II. 3., 61., 212., 32Í., III. 305. (Tč.). Vidíme a s-kem poznáváme. Reš. — S., vnější jednání, dílo, práce, das WTerk. S. dobrý, milosrdný (almužna). V. Dobré s-ky činiti. D. V dobrých s-cích pracovati. Kram. K dobrým s-kům napomínati; Boha v s-ích jeho zpytovati. Kom. S. zlý = hřích. S-ky těla. Rváč. Aby s mužem s-ku neměla (nespala). Ms. Kn. lék. S-ky lásky blíženské, Liebeswerke. Budeni-li meť dobré skutky, dobře nám to půjde (po smrti). Sš. P. 65. Ale to bohdá s-ek ukáže. Žer. 15. Slibuji Bohu, že tě mám za svů manželku, jedné přivol mi k skutku; S-y milosrdné nuznému činiti; S nižádným bravem nesmiesíš sě, to věz, čině sním s-ek; Když panna neb vdova Bohu slíbí, aby nikdy s mužem s-ku neměla ; A móž manželský s. hodný býti trojím oby- čejem, to věz: pro plod, pro dluh (debitum conjugale) a pro výstrahu smilstva; Všecky s-ky své činí, aby byli vidíni od lidí; S-óm věřte; Úřad kněžský přijímáme, ale s-tku úřada neplníme; Viera bez s-ků mrtva jest; S-ky laskavé čiňte; Pakli žádosť jest zlá, tehdy bude s. zlý; Ovoce prelatské a kněž- ské zlí skutkové; Že mrtvé kriesil, malo- mocné uzdravoval atd., zevní s-ové božští byli sú; O by na konec hleděli, kterak ne- pomohu papežovi listové, nepredejdú-li dobří s-kové; Pakli přivolí k s-ku tělestnému manželskému, již jest manželstvie. Hus I. 95., 140. 193., 197., 453., 473., II. 2., 49., 140., 293., 437., III. 69., 138., 201. (Tč.). — S., účinek, die Wirkung. Nevyznávají, žeby viděli skutek udeření rány smrtelné. NB. Tč. 72. Když zemdlejí moci tak, že již zna- menitě s-kové hynú pěti čichóv a údóv . . . Hus I. 116. Kosatec slovanský v moci a skutku silnější bývá. D. Ten-lék na každý den ukazuje skutek, nebo zřejmě a rychle otok shání. Ras.