Skutek
Skutek. Mkl. Etym. 153. Cf. Konati, Šf III. 532. Jeden s. muož mieti viec vin. Cor. jur. IV. 3. 1. 391. Nepoctivě, nelidsky, ne jako obecný běh jest muži s ženú býti; byl s ní v tom skutku. Št N. 51. 15 Veď milosť po skutcích poznáš; S. manželský; S ženou s učiniti Št. Kn š. 42 , 96 , S. pravdu vykládá. Lpř. S dobrými skutky dobře se žije. Hkš. Velká slova, malé skutky ; Slova jsou ženského, skutky mužského rodu. Exc. Toho má jemu pomocen býti skutkem i radou. Št. Jsme povinni s. okázati (sku- tečně jednati). Arch. VII 65. Hory slov a s. prachem lítá; Po dobrém skutku vrz konce u vodu. Bž. exc. — S., Wirklichkeit. Aby se na skutku poberal preč- Sb. sl. ps. II. 1. 142. V samém skutku. Šf. Rozp 8. Skutkem něco činiti. Št. Kn. š. 186. — S.= dílo, Werk. S. apoštolské Pass Skutky i životy svatých, acta. Ott. I. 145. — S. = způsob, čin. Nebo umřeš skutkem zlým. Marg. v 317