Skytnouti
Skytnouti, tnul a tl, ut, utí; skytati. O původu vz Mz. 76. S. se, vagari. Fk. 2. 681. srovnává stind. ščju, čjavat?, sich regen, got. sk?vjan, gehen. Gt. Lit. Stud. 70. táhne se ku lit. skuisti, skuitau, deiirare. Mkl. aL. 160. — S. = na jevo, na oči dáti, podati, vorhalten, bieten, darzeigen; se = okazovati se, zniknouti, na jevě býti, sich zeigen, erscheinen, sich darbieten. Jg., Výb. I. 787. — co: dar; slunce paprsky skyte. Troj. Svět skytá nějaká ochotenstvie. Št. N. 11. — co komu (k čemu): jedovatému hmyzu k očima smaragd s. Troj. V roz- ličné pak vnadé krásu světu skýtá. Sš. Bs. 14. — co kde kam. A jak slunko do všech cest pravou bláhu skýtá. Sš. Bs. 15. Druh před druhem (jeden po druhém) šíji pod meč skytieše (skytal). Pass. 825. — komu jak. Já vám skytu ze své milosti. Boč. — se komu. Vždy mi sě skyteš. Št. Svému sě nepřieteli skytěchu (exhibebant). Ms. 14. stol. — se kde: po vlastech. Č.