Skyva, skýva, skyba, skýba, skyvka, skývka, skybka, skýbka, skyvečka, skyvička, skybička
Skyva, skýva, skyba, skýba, skyvka, skývka, skybka, skýbka, skyvečka, skyvička, skybička, y, f. Cf. pol. a srb. skyba, něm. Scheibe, strněm. scipa, scíba, střněm. schibe. Schl. Cf. Gb. Hl. 93., Ž. wit. 147. 17. S., kus, řízek chleba po délce se- říznutý, eine Scheibe Brotes, Brotschnitz der Länge nach. Šm. Vz Krajíc. Skýva, skyva. V. Ukrojím si krajíc, nenajím se ho nic, u maměnky s-bku, ta je mně k užitku Sš. P. 496. Všem dal po skývě chleba. Bj. Zdali sem kdy jedl svú skývu sám a nejedl jie sirotek? BO. Položím Vám skývu chleba. BO. Zlořečený ten, kterýž pro skývu chleba opustí pravdu; Lepší jest skyvka chleba s ve- selím, než dóm pln krmí s svárem. (Šal. Prov. 17.). Hus I. 353., 255. (Tč.). Jsou cho- váni o tenkých skyvách = nuzně. Ehr. 31. Tys skýva (= hloupý). U Lukavice. Dhn. S. chleba s máslem. D. Chudému skýva za bochník. C. M. 176. — S., kus chleba vůbec, s plná ústa, Mundvoll, Bissen Brot. V. — S., das der Länge nach vom Pfluge aufge- ackerte Erdreich. Na Ostrav. Tč. — S. Tak se nazývají na Hané výklenky šátku za- vázaného na hlavě; mají podobu jakousi s boltci přirozených uší. Sd. — S., die Hut- krämpe. Na Mor. Hý., Kčr.