Slabikář
Slabikář, e, slabikářek, řku, m., lístek n. knížka, z níž se učí děti abecedě, slabi- kování a čtení, das Abecebuch, Namenbuch. Jg. — V. Dítě na s-ři (slabikant), der Abece- schütz. Dch. Na s-ři jsem se učil. Us. Naše Mařenka snědla už tři slabikáře a přece nic neumí. V Kunv. Msk. Má tvař jako slabikář (=jako lístek, hubenou). Šm. Prodává sla- bikáře (= hubený. Vz Chudoba). Č.