2. Čáry
2. Čáry, ův, m., a čáry, čar. pl., f., také někdy: čár, u. m.; kouzlo, kouzleni, černé umění, čarování, vražba. Hexerei, Zauberei, Zauberkunst, Zaubenverk, Zaubermittel, Zau- berkraft. Jg. Čáry: umění, pomocí ďábel- skou činiti věci nadpřirozené. S. N. Čáry provozovati. D. S čáry se obírati, zacházeti, vůkol jiti, v čáře seděti = čarovati. V. To jsou čáry (to je s čertem). D. Čerstvosť (chy- trosť, šikovnosť) žádné čáry. D. Obrázek kúzel a čaróv. Troj. Proti všem čaróm i kú- zlóm je mdlec, rušec a mařec. Troj. Kouzlům a čarům se přičítalo. V. Kočka chodí do čar (clo sněmu). Us. Čarodějnice lítají do čar. Us. Kdo věří v čáry, toho vezme ďábel starý. V čáry věří (poboňkář, hlupec). Cáry na zjednání milosti něčí. Jg. Také pro mne by to nebyly čáry. Šm. Stran pořekadel vz Baba. - Čáry máry ( = písmo nečitatelné). Rk. — Čáry, vz Čary. Na Slov. — Vz Kouzla.