Slabý
Slabý; slab, a, o; komp. slabší a slabější. Slaboučký a slabounký. Strsl. slab?, debilis, příp. -?. Mkl. B. 29. — S. = netuhý, volný, schlaff, weit. Někteří slabé (prostranné) roucho rádi mají, jiní tuhé (těsné). Kom. — v čem: u víře. Hý. — S., nesilný, nemocný, křehký, mdlý, útlý, schwach, kraftlos, hin- fällig. S. provaz, nohy (tenké), dítě, oko, paměť, nepřítel, pevnosť, posádka, hlas, řeč (nepronikající do srdce), světlo, víno, pivo, polívka, Jg., lodyha. Rst. Slabého smyslu. Us. S. jelen (malý). Šp. To je jeho slabá stránka, ein Faible. Dch. Slabý prízvuk. Nz. Neminulo sedym roků, šel tatíček v slabém kroku. Sš. P. 118. Včilé mi dáváš slabou potravu. Sš. P. 532. (Tč.). S. jako moucha, Us., jak hrachovina, na mor. Zlínsku, Brt., jako makový květ. Mt. S. Slabý musí za sla- bého trpěti, strany toho vz přísloví v článku: Jedle, Krkavec, Pán. — čím: rozumem. Dch. — nač, na koho, k čemu. Dievčie ruka na vy k vládě slaba. LS. 115. Síly ku půt- kám slabé. Sš. II. 206. Jeden jako druhý slabý na myšlénky. Sá. — po čem: po nemoci. Us. — na čem: na duši i na těle, Jg., na mysli. Dch. — S., tenký, chatrný, dünn, schwach. S. sukno. Kom. — S., malý, klein. Při s. ohni vařiti. Ras.