Sláma
Sláma. O pův. slova cf. Krok 1894. 28., Gb. H. ml. I. 35. Slámy, pi. Čel. Pr. m. I. 372. Já měl vědět, na ohni že chytne s.!; Je to nebezpečno nésti vích slámy v ruce se sví- čkou, když dyší kol větry zlé (býti s hezkou dívkou někde sám). Vrch. Rol. XXIII.—XXIX. 64., 81. Ta tú slama, padnem na ňu (porúhajú sa maznavému). Phľd. 1894. 440. Chce mu se to dělati jako psu slámu jísti (nechce se mu). Bl. Gr. 296. Krátká s., dlouhé pytle (bude mnoho zrna). CT. Tkč.