Sláma, slamka, slámečka, slamenka
Sláma, slamka, slámečka, slamenka, na Moravě slámka, slámečka, y, f. S., instr. slamou, vz Brána. S. místo stláma od koř. stl (stláti), příp. -ma; sr. lat. stramen, strhnem, str?. Mkl. B. 233. Vz vysouvání souhlásek, Stl. Kt. S. — stébla zralého zvl. vymláce- ného obilí, das Stroh. Jg. Sláma otepná h. dlouhá, řiťová, Schütten-, drchaná, plažená, rušená, mětná (svijanka, měténka, drchanka, mrvenka, matenice), Wirr-, žitná, pšeničná, ječná, ovesná, strnišťná (strniště), oživotní (řítí), der Strohstürzel, Us. (Jg.), cuchaná, matená, mrvená, drchotina, cuchanice, cu- chanina, splažky, splaženka, matenka, ma- tenice, matinka, hatlocha, chumlanina, chum- lanka, kasanice, drobnička, krátká, výtřasky, hluchá, rozčechraná, kudlená ; k doškům: dochovina, dochovice; otep slámy, nouze o s.; trlice, vidle, sklad, trh, stodola na s ; vě- chet, hnůj ze slámy, Sp., s. k stláni, das Streu- stroh. D. S. od ovcí ožraná: úhryz; s. do bot, aby v zimě nezáblo: obtáčka, v botách sešlapaná: stlačka. Šm. Sláma se drchá, do- bře hoří. Us. Zrno zraje, sláma žloutne a schne. Sych. Chalupa slamou pošitá. Kram. Slamou okno zacpati. Mus. Ani slamky kří- žem nepřeloží (o lenochu). Us., Bern., Č. Sla- mou střechu pošiti; s-mu řezati, sekati, hra- bati, drchati, cuchati, podstýlati, na půdu n. do stohu skládati atd. Us. To dříví hoří jako sláma (čerstvě). Us. Porodila tě ho na té prosté slámě, do plen ovinula, v jesle položila; A včul němáš ani slamy, rozďubú tě straky, vrany; A tam Káču prodali za oklepinu slámy; A te naše koně belebe to koně, debe si chodile pro vodo do stodně, na hůro pro slámo; Zamči si ho zamči na devět zámečků a já ho odemču teňúčkú slá- mečku; Sama sem nerada, že vojna nastala, měla sem synečka, zůstala sem sama; zů- stala sem sama jak na vodě sláma, jak ten měsíček mezi hvězdičkama; Noclehu vám nedám, chyba (leč) bych vám dala v tej pustej stodole na tej hnilej slámě. Sš. P. 31 , 175., 177., 204., 335., 337., 793. (Tč.). Prázdnou (hluchou) slámu mlátiti. Vz Marný, Č., Háj. S. se nehodí než do chomoutu a kroupy do jelita. Vz Hloupý. Lb., Ros. Komu česť, tomu česť má býti dána, do chomoutu nehodí se než sláma. Rým. Dobrá v cho- moutu sláma. Lb. Sláma mu z bot kouká. Na s-mu svatého Jakuba léhati (v chudobě býti). Reš. Páp — sláma mu z bot kouká (čouhá). Lb., č. Vz Hrubý, Sprostý. Kdo nemá okenice, můž slamou nahraditi. Č. Na slámě jako na trávě. Vz Stejnost', Stejný. Č. Ze s-y nebude než sekanina a z prkna drtina. (O člověku, jehož k ničemu užiti nelze), č. Tys jako s. (slabý). U Lukavice. Dhn. Co velmi v slámu roste, neplíné bývá (neplodné, nesype). Vz Hloupý. Č. Má s-u v kotrbě (==jest hloupý). Dch. Síla i s-u láme; Sláma poli máma, neřád hrabej po- řád, mech ten nech ; Dobrá v chomout s. a v kaftan bavlna; Kde s. a seno blízko sebe stojí, rádo hoří. Šp. Nebezpečně s. leží vedlé ohně. Hus III. 188. Hloupému leda hučelo, jen když s. do huby neleze. Us. Nepřidávej k slámě ohně, abys se nespálil škodně; Kdo se topí, slámy se chytá (to- noucí břitvy se chytá); To není seno ani sláma; ani bílé, ani černé. Jg. Ze zlého dluhu dobra i sláma vzieti (vzatá). Mus. Strkat slámu do chomouta (= bohatého bo- hatiti). Na Mor. Mřk. Vz o slámě v S. N., Kk. 113.