1. Slaný
1. Slaný, á, é, sůl v sobě mající, salzig. Strsl. slan?, salsus, příp. -an?, r. solonyj. Mkl. B. 124., aL. 85. S. důl n. studnice, voda, pramen. Us. Moře slané jest jako lák. Kom. S. moře. BO. — S. = solený, gesalzen. S. ocet, V., neslané máslo (čerstvé). D. S. rohlík, hůlka (rohlík dlouhý, neohnuty, po- solený), Salzstange, f. S. jak živica. Na mor. Zlínsku, Brt. S. krab, cancer salinus, der Salzkrebs. Šm. S. jako sleď. Pk. Doma mu slano ani mastno není, jinde voní kadidlo a koření. Rým. Šmačný (chutný) co neslaný tvaroh. Mus. — S., vtipný, chutný, způsobný, voll Salz; neslaný = nechutný, nezpůsobný. Neslaný člověk. V. — S. vřed = spála, der Salzfluss.