Sláti
Sláti: šľu a šeľu, šľeš, šeľeš, šľe a šeľe, novoč. šlu; šľe, šľúc a šeľe, šeľúc; za šeľ bývá šéľ. Gb. Cf. List. fil. 1878. 209., 1882. 117. Jednoduché šlu vyšlo z užívání. — co, koho (kam). Posly šelíc. Arch. VII. 652. Ta láska nás v objetí smrti slala. Vrch. Listy sláti 1450. Šele posly. BO. Posly šle. Půh I. 126. Šle je v oheň. Št. Kn. š. 5. Slal sem na Rabie; Když jsem k tobě slal paní Martu; Keblanskaj ssiele ke mně a ptá sobě u mne pěšiech. Arch. VII. 332., VIII 10., 134. Chtiec jej sláti k Vyšehradu. Hr. rk. 7. Ty mě šeleš k Alexandrovi. Pass. mus. 392. Slal před sebú veliké poklady do onoho ostrova. Anth. I. 166. Koho chtie, do pekla šelí. Hus I. 225. Já, vy šli jako beránky mezi vlky. Ev. víd. 90. I já šli vás. Ib. 44. — co komu. Listy Čechóm slal. Výb. II. 253. Král šele listy své krá- lové. Št. Kn. š. 4. Toho dne se utěšili šlíc mezi sebú druh druhu krmě. BO. — od- kud. Slunce blesk šle s blankytného trůnce. Kká. Za rodiči z dálky slavše: S Bohem! Kká. Td. 44. — (kam proč). Do říše šele proň Arch V. 437. Častokrát poň sláše GR. Mus. 1862. 379. — jak. I poče je sláti po dvú. Ev. víd. 77. Ani osob v hro- madu šlíc ani podstaty rozdělijíc. Št. Kn š. 14. Jiného miesto sehe slátí. Krist. 2. a. — kudy. Po rozličných zemích u pilném po- selství jeho slachu. Pass. mus. 384. Král posly své po zemích šle. Mill. 70 — kdy. I jiní Tatarové v ten hod šlí sobě dary. Mill. 62 -- oč. Jakož jsem o to slal. Arch. VIII. 17.