Slatina
Slatina, y, f., slanosť, das Salzige, die Sal- zigkeit. — S., zvl. zeme obsahující slané čá- stice, der Salzboden. Jg. Thema sol-t?, lit. šaltas, z čehož vzniklo slat? a příp. -ina, r. solotina. Mkl. aL. 85. — S., místo bařinaté, zvl. kde se rašelina dobývá, der Moor, Moor- grund, das Marschland, třesaviště. Vz S. N. I)., Ros. Vz Bařina. — S., rašelina, borka, der Torf. -- S., vysoká tráva v rybnících ke krmení a ke stlání, das Sumpfgras. Us. — S., voda salnitrná. salpetersalziges Wasser. Plk. — S., rosol, lák, die Salzbrühe. D. — S. nem. Siatin, ves a) u Klatov, b) u Velvar, c) u Náchoda, d) u Kr. Hradce, e) u Žam- berka, f) u Vys. Mýta, g) u Kozlan (u Kra- lovic), h) u Horažďovic, i) u Strakonic, k) u Libochovic; něm. Schetta, ves u Jevička na Mor.; něm. Schlatten, ves u Bílovce ve Slez.; něm. Schlattin, ves u Hostouně v Pl- zeňsku; něm. Latein, ves u Brna; Unter- Latein, ves u Hrotovic na Mor.; S. horní, Ober-Latein, ves u Dačic na Mor. PL. Vz Tk. III. 659., IV. 171., S. N.