1. Sláva
1. Sláva, y, f, kořen slit (sl? v slouti), u se stupňovalo v av; litev. šlově, gloria. Schl., Mkl. B 6., 7. — S. = vůbec dávaná čest, pochvala, slavná pověst, slovutnosť. Der Ruhm, die Ehre. Sláva vněšné vynikání či vněšný výjev vniterné velebnosti. Sš. J. 22. Ostnem slávy bodenu býti; u veliké pocti- vosti a slávě býti; ve slávě kvísti; slávu získati; po cti a s-vč dychtiti, jíti: na nej- vyšším stupni cti a s vy státi; žádost' s-y, česť a sláva. V. S-y žádostivý, chtivý. Us. Bohóm slávu hlásaše. Rkk. S-ě boží sloužiti. Br. V úřadech s vclikou s-vou se stkvěli. Berg. Hledati slávy své. Str. Tys s. jerusa- lemská. BO. Víráme-li někoho veřejně, vo- láme mu Sláva! Němci: Hoch! Hlučné sláva volali. Dch. To jest ti k s-vě. Budiž Bohu česť, chvála a s. Vrat. Z něhož by šla Bohu s. Br. S. na výsostech Bohu. Bibl. Dostalo se jim slávy. Us., Smrž. Vzdávati komu slávu; Sláva se za ním hlásá; Někomu s-u provolati, dělati. Dch. O tom sv. Valentině, pěkná s. o něm slyne; A v tom tvém domě je s. a moc, udél nám Bože šťastnou dobrou noc; Zde člověk dychtí po světské slávě a zítra již má hrob na hřbitově; Ti vás brzo zbaví celé vaší slávy, když vám budou lítat pudrované hlavy. Sš. P. 28., 70., 73, 586. Tento pohár pěnavý všem Slovanům na zdraví: Sláva mu, sláva mu, slovanskému národu! Pís. Sd. S. ta od času přestěhování do Babylona pošla a potuchla ; S. jeho vy- rudla; Dokonání, svrchování, plné rozvití s-vy. Sš. Mt. 25., J. 60., 270. S. otci i synu i sv. duchu; Korunu věčné slávy za svú
trpělivost vezme; A skrze to vnitř se slavú
od něho bude okrašlovati. Hus I. 50., III.
7., 13. Láska ku vlasti, k národu svému a
touha po s-ve naše pradědy ozdobovala.
Kmp. U veliké s-vé oplývati. Ros. Jich s.
uvadla. Ráj. Za kus slávy jako trávy bo-
jovník život váží; Ne tomu sláva, kdo počne,
ale kdo dokoná. Pk. Všechna s. polní tráva.
Sláva jeho padne mládkovi do pivováru.
Prov. Poslušenství poddaných jest největší
s. vrchnosti. Prov. S. jeho bude na krátkém
topinku. Vz Pověsť. Č. — S. = jasnosť,
velebnosť, der Glanz, die Herrlichkeit. V nej-
větší s-ě seděti; panská s.; božská veleb-
nosť a sláva; s-ou poctěný; z veliké cti a
s-vy spadnouti, vypadnouti. V. S. království.
Kom. S. světská bývá nad dešťovou bublinku
marnější. Sych. S. boží = proslovený, vy-
jevený, ozřejmělý úkaz vniterné veleby a
velikosti boží; Lidi k věčné s-ve (k věč-
nému blahoslavenství) přivésti; Čáka s-vy
věčné; Pravicí boží povýšen byl do nebeské
slávy; Lidé, kteří se věčnou slávou bez-
pečili; Stín, matný obraz s-vy; S. odvěčná,
předvěká, nadpřírodná; Žádá, aby s. ta i na
člověčenství jeho se odlila; Perla s-vy jeho
ve skořápce člověčenství jeho se ukryla;
Ovšem pak s. ta synova z apoštolů vzatá
se na otce odlívá. Sš. I. 29., 105., II. 205.,
Sk. 28., Ob. 154., J. 54., 262., 264. (Hý.). —
S., stkvosťnosť, die Pracht, der Pomp, pompa. S. marná. V. S velikou s-vou a musikou vyjel. Har. Vítězná s. D. To tam bylo s-vy! Us. Hý.