SlávaSláva. Když lichá sláva jezdí ulicí, vždy nadšení ji vítá nesmírné, a jde-li za ní pravá myšlénka, pak najde vždy pusté ná- městí. Zr. Poes. 164. Když z věnce slávy sprchnou lupeny, dva hadi zbudou, z nichž byl spletený, ten jeden posměch, druhý pohanění. Vrch. Z. hl. 144. — Matka Sláva žalostí, že největší jméno v dějinách mají největší zotročovatelé, pustošitelé a zabíječi. Jan Hollý v Žalozpěvě. Vz Lit. II. 259. — Kollárova Slávy dcera. Vz Vlč. Lit. II. 2. 69.
