Slaviti
Slaviti. Cf. Slouti, audire. Šf. III. 486. — co. Cf. Ž. kl. (336.). — čím: písní. Kká., Osv. — co kdy (kde). Pan A a slečna B slavili sňatek svůj dne 6. října 1856 v Řen- čově v chrámě sv. C. Us. Na louce i poli, v sadě i háji slavila příroda své líbánky. Šml. 1. 56. Zítra je sv. Jana, dnes večer budou s. (vyzváněti). Us. Rgl. — komu kde. V žalmech slavme jemu. Ž. kl. (336.). — co jak. Jich den slaví kostel zname- nitě. Št. Kn. š. 68. — koho proč: pro vítězství. Tk.