Slavkov
Slavkov, a, m., mě. v Čechách, Schlaggen- wald; mě. na Mor., Austerlitz. Získals jak Götz (Kec) u Jankova, jak sedláci u Chlumce, jak Rusi u Slavkova, Bdl. Vz S. N.; něm. Slawkow, ves u Ostrova na Moravě; něm. Lagau, ves u Krumlova; něm. Schlakau, ves u Opavy; něm. Schlock, ves u Lipníka. PL. — Slavkovan, a, m., pl. -né. — Slav- kovský. Ty s-ské zvonečky, to jsou moje husličky; Na s-ském krchově, tam mám místo v hotově. Sš. P. 71. — Sš. P. 81., 117.