Slavnost
Slavnost, i, f., stav uvelebení, sláva, der Ruhm, die Berühmtheit. Nabyl činy svými nemalé slavnosti. Jg. S. jména. Jel. — S., velebnosť, jasnost, sláva, die Herrlichkeit. Sedíš v otcově slavnosti. Br. — S., okol- nosti, které věc vážnou činí, die Feierlich- keit. Slavnosť a zjevné války oznámení. V. Eraklius u veliké s-sti chtieše vjeti. Pass. 804. = S., svěcení dne nějakého, i sám ten den n. památka, feierliche Begehung, Be- gängniss, die Feier, Feierlichkeit, das Fest, der Festtag. V MV. nepravá glossa. Pa. Výprava k svatbě n. nějaké jiné s-sti. V. S-osť kovkopů, deštěm pokažená, na vodě (Wasserfest), hlučná; při s-sti býti; s. po- říditi. Dch. Řeč k slavnosti, die Feierrede (řeč oslavovací). Nz. S. stánků (= pod ze- lenou), das Laubhüttenfest (u židů). Sš. J. 120., Šd. S. paschalní (přesnice, pascha); Jakož i ta s. s-stí nočnou byla: s. děkovná samých žní se slavila; ß. ta spolu svátkem týdnů zvána, ješto po 7 týdnech po veliko- noci připadala; S. pětileté vlády Claudiovy či tak řečené quinquennalie, pětiročniny; po s-sti sobotné, židovské. Sš. J. 120., 220., Sk. 17., 147., 233. S. předchozí, Vorfeier, pamětní, Gedenkfeier, f. Veliká s. jest mieti Boha hostí v srdci; Kterak veliká jest s. mieti v srdečné Hospodě příchod boží (t. j. mieti v srdci Boha hostí). Hus II. 209. Při slavnosti dvě těžkosti: kdo by rád pil, tomu nedávají a kdo nechce, toho nutívají. Pk. S-osť založení chrámu, jména, manželského sňatku, D., letniční. Sych. S. posvětiti, Har., zasvětiti, Br., slaviti, Kom., konati, světiti, lépe než držeti. Dnes jest s. (slavná pa- mátka) sv. Jakuba. Ros.