Slavosloví
Slavosloví, n. = vzorec velebeni vniterné slávy a velikosti bozi, jehož užtváno při sko- nání slavných modliteb, zpěvův a kázání a p. a pak i velebení Boha samo, die Doxo- logie d. i. Formel zur Verherrlichung Gottes, womit feierliche Gebete, Gesänge u. Pre- digten usw. schliessen. Hý. Takovým s-vím je ku př.: Sláva otci i Synu i Duchu sv., jakož byla na počátku, nyní i vždycky. Hý. Opisuje se v s. tom Boha dle všemoci a vše- dobroty. Sš. II. 109. Zavírá celou epištolu překrásným s-vím; S-í větou tou vyjádřené očividně se ku Kristu odnáší; S. či doxolo- gie; A té naděje vylévá se v s.; Želání to svoje doufanlivé ku projádření doufanlivosti a nadějnosti své s-ím pronáší; Podobně Pa- vel a Petr se s-vím své listy skončují. Sš. I. 17., 99., II. 342., 376., 232., Ob. 335. (Hý.).