Slepec
Slepec, pce, m., vok. -če. Strsl. sl?p?c?, homo coecus, příp. -?e?b. Mkl. B. 308. — S. = slepý, der Blinde. Prosící s. Hus II. 85. Lépe mhouralovi nežli slepcovi. Prov. Lb. — Slepci, národní pěvci v zemích slo- vanských; podnes jsou v Malorusku (ban- duristi, kobzaři) a u Srbů (guslaři). Vz S. N. — S., rozumu neužívající, nepovážlivý, blind am Verstande, der Verblendete. Kteréž ti slepci Farizeové za slepé mají. Br. O slepí slepci! nechtějí věděti, že tak učiniti jest pravdu od sebe odstrčiti; A druzí slepci řkú: že neškodí, ale dobré jest s jedniem zlým mnoho dobrých lidí zahubiti; Jisté mnoho jest nynie pohřiechu těch slepcóv. Hus I. 189., II. 59., 274. — S., die Blind- maus. S. slovanský, spalax typhlus, krtomyš. Vz Frč. 388., S. N., Krok.