Slepice
Slepice. Cf. Src. 83.—84. Na Mor. také kúka. Brt. Jména slepic na Mor.: drdolaňa (dodolena, drdolusa, s drdolem na hlavě), chocholaňa či chocholuša, muňkaňa (s muň- kami, lalošky pod krkem), vukluša (s vu- klemi u očí), níčkula (s věnečkem chmýří okolo krku), růžička (s malým hřebínkem, kulatým jako růže), kulka (kulena, bez ocasu), střaplena (která má peří do vrchu), komolá (s malým hřebínkem bez drdolu), kropkaňa (kropěna, kropkuša, černá s bí- lými kropkami), jařabaňa (jařabá jako ko- roptev), popeluša (barvy popelavé, popelka), morkuša (morkovaná, barvy jako morka), perlička (jařabatá), konopastá (jako konopě), ťukota (která ráda krákorá), skoruša (skoro nese), papučář (s opeřenýma nohama). Km. 1885. 104. Lichotná jména slepic: čipka, čipulka, kurenka, kuřička, putěnka, tipula, tutěnka, tuťka. Mor. Brt. S. u Římanů. Vz Vlšk. 208. S. kokovdaká, kodkodáká, pud- pudáká (má-li snésti vejce), kráká, krká, krákoře, krčí (když se stará), kvoče (kvočna), skřeká (zlostí). Us. Tč. Jak na Mor. s-ce volají? Vz Poť, put, puť, tutú, tuťa, puď, tip, cip, čip. Brt. Jak se tam odhánějí? Vz Kš, heš, isoha, kšo, vš. Brt. Chodí se sle- picemi spat a se s-cemi vstává (o pořád- ném hospodáři). Us. Tkč. Černá s. přináší zloděje, červená oheň, bílá smrť. Val. Vck. Není slýcháno, aby slepice lišky hubily. Bart. 164. Kokrhá-li s. jako kohout na osamě- lém místě, buďto prý někdo zemře nebo se nějaká nehoda dobytku přihodí. U Kr. Hrad. Kšť. Chodí-li kury daleko od domu nebo chodí-li pozdě na hřadu, bude draho. Val. Vck. Co činiti, aby s. při stavení zůstaly? Vz Mus. 1854. 542. Aby s. hodně vajec nesly, dávají jim semenec. Us. Cf. Zbrt. 259. Černá s. k čarům. Vz Zbrt. 99. Kdyby slepice mlčela, nikdo by nevěděl, že vejce snesla. Exc. Špatně s. poradí se s liškou. Lpř. S. kdáčíc zrna v ústech nezdrží. Bž. exc. Jsou-li na štědrý den hvězdičky, dají moc vajíček slepičky. Zlínsky. Brt. Kdy má s. nejmíň peří? Na pekáči. Brt. Kohou- tek a slepička (pohádka). Vz Brt. Dt. 20. nn. Slepičí řeč. 1. Kokokovdák, snesla sem vajíčko, vzal mně ho žák! 2. Gda, gda, gda gdak, snesla sem vajco za patak, hospo- dyni na kořeni, hospodařu na tabach! 3. Koko, koko vdák, nesu vajco do Slovák, jedno prodám, druhé zím, kohútovi nepo- vím ! 4. Slepička se popelí, vajíčko se ko- toulí, koko dák, koko dák, snesla jsem jich padesát v kopřivách, pobral mi je kmotr žák, žák, žák, žák! Brt. Dt. 59. Cf. také ib. 44. Kokoko, kokoko kdák, kam mám to vajíčko dát? — Kokoko, kokoko, kokoko kdák snesla jsem vajíčko, vzal je voják! — Jednotky, desítky, sta, tisíce! Jednotky, desítky, sta, tisíce! — Tototo's, tototo's ho- spodář? tototototo's hospodář? — Kokou- dák, kokoudák! snesla jsem jich padesát na kopečku v kopřivách, pobral mi je žák! žák! žák! Er. P. 25. — Hádanky. 1. Chodí panna po městě, má sukniček se dvě stě. 2. Ide panna z města, má sukniček dvě sta, když větr fúkne, všecky jí rozfúkne. 3. Naše panna čistá, má sukniček tři sta, a když vyjde na kopeček, řiťka se jí blýská (sle- pice). — 4. Ide dudek, nese sudek, a v tom sudku dvojí trunek (slepice — vejce). Brt. Dt. 148., 159. Cf. Mách. 214.