Slepota, y, slepost
Slepota, y, slepost, i, f., pošlosť očí; příp. -ta. Mkl. B. 165. Die Blindheit. V. S. jest stálé porušení činnosti čidla zraku. S. od narození a později povstalá. S. N. Krhavosť jest s-ty příprava. Kom. S-tu uvésti na ně- koho, s-tou poraziti koho. BO., V. S-tou po- ražený (slepý), Us., raněný. V. S. duchová; S-ta víc a více se mezi nimi zmáhá; S. jeho byla jenom vněšná, povlakou způso- bená; S-tu ducha svého poznati. Sš. I. 114., 167.. Sk. 113., 179. V s-tě státi. Chč. 298. Sodoma vykládá se slepota; Aj slunce to vždy v sobě jest světlo; avšak když mlhy jsú, neb oblaci, neb slepota neb jiná zástěra, tehdy dieme: Osvěť sě, milé slunéčko!; S. tělestná jest nedostatek zraku, slepota du- chovnie jest nedostatek rozumu a obě sle- potě jsta ku přiekazu vódci; Tu nerad padne v noc zatracenie, kterýž zde dobrovolně padl v slepotu srdce; Vnitřnie temnosti na- zýváme s-tu srdce, ale zevnitřnie temnosti nazýváme věčné zatracenie; Protož sem tak dlúho v své slepotě váhala ; Jinam o milosť běhá ze své s-ty. Hus I. 194., 322., II. 274., 383., III. 79., 263. (Tč.).