Slétati
Slétati, slítati; sletěti, 3. pl. -tí, sleť, tě (íc), ěl, ění; slétnouti, slítnouti, tl, utí; sle- tovati — letem dolů se snésti, herab-, her- unterfliegen; létáním navštíviti, alles oder einiges fliegend besuchen; spadnouti, her- abfallen; se — shromážditi se, zusammen- fliegen. Jg. — abs. Zeď sletěla (spadla). Us. Brt. Dej pozor, ať nesletíš! Us. — co. Slítá motýl všecko sličné kvítí. Hlas. Slítal (sjezdil) nemálo světa, kraj světa. Us. Dbr. — odkud. Sletěl holub se střechy, jezdec s koně (spadl). Us. — kudy: po stráni (sva- liti se). — odkud kam. Sletují sě tlupy krahujcev ze vsia lesa semo na sien dub. Rkk. 26. Vrabec sletěl se střechy do hnízda, na zem. Us., Ros. — co čím. Ó kdyby moje myšlení mohlo slétať světa konec svou perutí. Kká. Š. 18. — jak. Sletěl jeden po druhém. Us. Sletěl po hlavě. Hejnem se ptáci sletovali. Č. Přišli dva ďáblové, po- padli macechu, vyletěli nizko, sletěli hly- boko. Sš. P. 159. — se. (Supové) nesletieť sě opět zase spolu. K. š. 3. Sletělo se tam sila krkavců. Ros. — Rkk. Kde jest mastná kuchyně, tu much sleti se velmi mnoho. Prov. — se kam. Mouchy na hovada se sletěly. Ros. S-li se jako havrani k umrlému tělu krákajíce. Let. 168. S-li se dva (holubi) na tu jednu stodolu, tam sobě zahoukali. Sš. P. 269.