2. Slez
2. Slez (strsl. Slez?, příp. -ez?. Mkl. B. 318.), i, f., pl. Slezy a Sleze, genit. Slez, m., (zastr. Slezí), Slezsko (Slézko, V., Slízsko, Žer.), a, n, Silesia, Schlesien. S. od řeky Slezy n. dle Šf. od Selingův, kteří tam bydleli. V Slezi města dobyli. St. let. Do Slez, St. let., v Slezích. Háj. Horní a dolní Slezy. Zlob. — Jg.