Slezina
Slezina. Cf. Slezana (dod.). Cf. Rm. II. 418., Mkl. Etym. 290., Slov. zdrav. 341. Lit. blužnis, sansk. pl?han, řec. ónl^v, ó7tkáy- /vet, lat. lien z pl?hen. Mkl. aL. 269. Tr- hlina s-ny, Milzruptur, dřen s-y, Milzpulpa, trámečky s-ny, -trabekeln, nádor, naduření s-ny, -tumor. Nz. lk. S. bloudívá (volná, pohyblivá, lien migrans), lalokovitá (laloč- natá, 1. lobatus), vedlejší (poboční, 1. suc- centuriatus); bolesť s-ny, Milzweh, n, bou- bele s-ny, -cysten, bujení s-ny, -hyperplasie, cizopasníci s-ny, -parasiten, krvácení s-ny, -blutung, nedokrevnosť s-ny, -anaemie, ne- moc sleziny, -krankheit, píchání v slezině, -stechen, rakovina s-ny, -carcinom, úbytě s-ny, -atrophie, ucpání s-ny, -stockung, vymknutí se s-ny, luxation, vyříznutí s-ny, -exstirpation, záhať s-ny, infarkt, zánět s-ny, lienitis, zatvrdlosť s-ny, -Verhärtung, zbytnění s-ny, -hypertrophie, zhnisání, -ver eiterung, zvětšení s-ny, -vergrösserung. Ktt. exc. Slezeň jest úd neušlechtilý, protož pro- tětie a řezánie móž trpěti bez škody ve- liké. Rhaz. IV. 4. O uvedenie s-ny na jejie miesto když vyhřezne skrze ránu. Ib. IV. 4. 491* Slezeň druhdy oduří a to se děje z hrubé krve, kteráž jest v tenkých žilách jeho. Ib. IV. 5.