Slezina, slezinka
Slezina, slezinka, y, f. (zastr. slezeň, ě, slezena, y, f., slezeno, a, n.). S., žláza hou- bovitá velmi žilnatá, v níž se rozvětvuje tepna; zdá se, že připravuje krev k vylučo- vání žluče. Schd. II. 354. Vz Slezena, Slezeno. Lien, splen, die Milz. Vz více v S. N. S; mne píchá od běhání. Píchá mne v s-ně. Us. Na snu neduživý, V., stonající. Us. Bo- lení s-ny. Oduření, zánět, snět, mrť s-ny. Šp. Stonání na s-nu. Kosatcový kořen dobře činí neduživým na s-nu. Byl. Zacpanosť v s-ně, kra. Ja. Kosatec červený obměkčuje tvrdosť (kru) s-ny. Rkp. bib. Koprník vše- lijaké zacpání jater a s-ny otvírá. Byl. Kdo s-nu jídá, tomu vlasy rostou. Sk. Ceterak a jelení jazyk s-nu opravuje. Byl.