Slíbiti. — abs
Slíbiti. — abs. Kdo slibuje, ten dej. Faust, 185. — co. Sľúbil mnoho a dal hovno (nic). Mus. slov. VI. 110. — komu čím. Bohu svou čistotou jsem slíbila 1727. Pís. advent. Mš. — co komu do koho. Neb se jest slíbilo Pánu do tebe, quia complacuit domino in te. Pror. ol. 45b. 2. — s inft. Slíbil jim půl tolaru navrátiti. Tk. XII. 195. Boj slibuje býti tuhým, verspricht, špatně m: zdá se, že bude tuhý. Mus fil. X. 138.