Sličný
Sličný; sličen, čna, o (ne: slíčný). S. = hodící se, způsobný, passend, schicklich. Kat. 632., 1103., 1901. Však nic sličného v zemi nečinil, ani pokoje lidem zjednal. St. skl. Nenie slično podlé ženy muži smil- stvo ploditi. Ms. Ev. Vien. — S., pekne formy, pěkný, krásný, wohlgestaltet, schön, reizend. S. obličej, panna, V., řeč. Smrž., zahrady, Gníd., pleť, Mus., mluvení. Leg. —- podlé čeho. Podlé zevnitřního vzezření někteří jsou sliční, jiní nepěkní. Kom. S. panno! Sš. P. 736. Vybil si mně zuby z moji sličné huby a praviš mi: Stara´s jest. Sš. P. 667 - jak. Ta dci na div slična bieše. Rkk. 39. — v čem: v učenie vysokém. Kat. 1437.