Slitování, n
Slitování, n., die Erbarmung, das Erbar- men. V., Št. N. 33. S. boží. Štelc. Mějte se mnou s. Us. Míti k němu s. Tkad. S. nad někým míti. Smil v. 1730. A týž smysl po- kládá spasitel ve čtení sv. Matúše o sluze zlosynu, jenž po s. a odpuštění pána svého svých dluhóv, ukrutně jest hrdlil svého dluž- níka; A to jest učinil z velikého s.; Žádáš s. nechtěv se slitovati. Hus I. 337., II. 1., 246. (Tč.). Kterúž (ženu) kovář ďábel v ku- chyni zapálí, u té nečekej s. Hus. 1. 202. — S., soucit, Sympathie, die Mitleidenschaft. Sal. 93. 29.