Slitovati se
Slitovati se, slitovávati = lítost míti, smilovati se, sich erbarmen. Jg. — V. — abs. Nenie, kto by sě s-val, aby raněným uvázal ránu. Hus III. 271. — se (komu) nad kým. Nebesa se nad námi slitují. Sych. Jemu se nad tak velikým soužením lidu sli- tovalo. Koc. Nad sirotkem se slitovali; S-val se nad věkem strýce svého. V. Neotpustí starci ani se slituje nad robátkem; Neslito- val se nad jinošemi. BO. Musie člověk mieti slitovánie nad spolusluhú, jakož pán ne- smierně dóstojenstvie větčieho slitoval sě nad ním; Kto by sě s val nad sirotky jeho; Vida Ježíš zástupy s-val sě nad nimi; Učiň ty sobě sám dobře slituje sě nad sebú, ne- roď sám sobě škoditi, aby mohl život věčný mieti; S-val sě nad hřiechy lidu. Hus I. 141., 402., II. 1., 215., 433. (Tč.). — se nad kým proč. K těm slovům ten jistý pán milosr- denstvím slitovav se nad ní, ssedl jest do- lův. Pulk. — se komu čeho (bezosobně; gt. příčiny). Knížeti slitovalo se té bídy švagra jeho. V. Králi se toho velmi slito- valo. Háj. Slitovalo se mu jich. Br. Pánu Bohu na nebi mohlo by se s., jak on se mnou zachází. Bs. Králi se jich s-lo. Čr. Velmi mu se toho s-lo., Kn. Králi se toho příliš s-valo. Bart. 12. Ó Bože, slituj se tobě toho. Bart. 144. Ale jejie biedy s-vav se choť nepřátely jejie potopú shladil. Hus III. 2. Slitovalo se jim škody té. Skl. I. 306. — Ros., Plk., Lom. — se jak. Ny- nie jsi milosrdně ze všeho dluhu propuštěn a již nechceš sě za čas s-vati. Hus III. 393.