Sloučiti
Sloučiti, sluč, slouče (íc), il, en, ení; slučovati, sloučivati = spojiti, vereinigen, verbinden, zusammenfügen; spřáteliti, ver- einigen, versöhnen. Jg. — co, koho. On je zase sloučil (spojil, spřátelil). Us. Oba zá- vody s. Dch. S. částici a jméno. Bž. 236. A co pán Bůh slúčí, žádný nerozlúči, leda rýl, motyka, co sa zemi týká. Sš. P. 787. — co jak: v jedno. — co, se (kde) s kým: jedno s druhým s. Kram. S duší se sloučil. Br. Kyseliny slučují se v soli s kysličníky. Ml. — Kom.