1. Sloup
1. Sloup. Vz Mkl. Etym. 321. a., List. fil. XII. 174., Vlšk. 511. S. byzantský, Šmb., hranolovitý, Jd., kruhy oddělený, jedno- duchý, křižující se, lomený, naběhlý, kuže- lovitý, palicovitý, pruhovitý (jehož kanne- lury vyplněny jsou konvexními pruhy), pro- pletený, uzlem svázaný, válcovitý, zábra- delníkovitý. NA. I. 162. Jíti ku čtyřem sloupům (k posteli, spat). Us. Rgl.— S.= šibenice. Visí na sloupě. Us. Hdk. — S. = co sloupu podobno. A z slúpa oblakového mluvieše k nim. Ž. wit. 98. 7. S. kouře, páry. Us. Pdl. — S. = věc nepohybná. Sttaneta ti oči v slúpě. Hádka duše s těl. Mus. 1855. 306. b. Oči v slúpě již stojíta. Bl. Gr. Vyd. 1857.103. A každý jako v slúpě oči postaviv hledieše. Kat. 2127.