Slouti
Slouti. Cf. Mkl. Etym. 309., Gb. Ml. 1. 157., Šf. III. 507., Brt. S. 3. v. 193., List. fil. 1883. 452., Bž. 186. Slovu, později sluji; imper. slovi. Gb. Vz List. fil. ib. S nomin.: Mohuč jedno město slove. Anth. I. Město slulo Caesarea Filippova. Hus II. 403. (Milosti) slove člověk, když dobré miluje, dobrý; Chtiec každá slouti múdrá Št. Kn. š. 35., 93. Ta voda Sázava slove. Hr. rk. 4. Ten ostrov sloul Leukas. Pref. 8. Město Nikozia slulo. Kat. 4. — čím kdy. Hora Ararath jmenem slovieše. Výb. II. 10. Žádný nechce s. lichevníkem. Št. Kn. š. 174. Jímž (uměním) sluli již za Achilla. Osv. I. 85. — kde. Slove pak v právích spravedlivosť ustavičná a . . . Kol. 3. Hřiešnice po všem kraji slovieše. Pass. 334. — odkud. Rukopis kralodvorský sluje tak od Králové Dvora. Tf. Pontus krajina slula jest jedna, od té jest Pilat slul ponský. Št. Kn. š. 19. — proč. Ti jsú naši nepřietelé, pro něž pán Buoh slove každého spravedlivého vysvo- boditel. Hus I. 356.