Sloužiti
Sloužiti, žím, 3. pl. -ží, služ, služiž, slouže (íc), il, en, ení; slouživaťi. S., od sluha, koř. slu (slyšeti, audire). Schl. — S. = poddaným komu býti, dienen, abhängig o. unterthänig sein; sloužiti jako otrok, nevolník, fröhnen; o něčí věci pečovati, jemu užitečným v něčem býti, dienen, Jemanden Dienste erweisen; někomu něco k zalíbení činiti, posluhovati, vděčiti se, dienen, Dienste erweisen, ge- fällig sein; posluhovati, bedienen; prospěti, užitečným býti, dienlich sein, nützen. Jg. — S., někomu oddati se a vůli jeho poslou- chati. Sš. I. 19. — abs. Jak jsi sloužil, tak budeš placen. Rb. Jak slouží? Jak slouží zdraví ? Us. Pojď ty ke mně slúžiti, chceš-li muža nabyti; Já k vám slúžit nepůjdu, máte tuhé vrata. Sš. P. 106., 547. Kněz zlý není hoden, aby slúžil. Hus. I. 476. Kdo slouží, dvojnásob touží. Pk. — co: mši (ne: čísti). Kom., Háj., Har., Vrat. 21., Pass. 966., Hus I. 420. a j., Sš. P. 621., 714., 28. Naši páni páteři nejsou doma, není kdo sloužit mši svatou. Us. u Rych- nova. Vk. Sloužiti služby boží. Brt. S. 20. Křestné jméno s. (= slaviti). Brt. Čít. pro I. tř. Službu hřícha sloužiti. Žalansk. Těžkou službu s. Us. — komu. Větší s. bude men- šímu. Br. S. Bohu, modlám, žádostem, li- bostem těla, spravedlnosti, panně a vdové (se zavděčovati), nevděčnému, času (hověti). V. S. svému pánu. Kom. Bezbožným štěstí slouží. Br. To by obecnému dobrému ne- málo sloužilo. Nar. o h. a k. Té paní slúží a frejuje. BN. S. dvěma pánoma. ZN. Obci, vlasti a králi věrně s. Us. Zdraví mu slouží. Us. Ne každému dlouho štěstí slouží. Prov. Ten kabát mi bude ještě dlouho s. Jg. Jemu slouží štěstí, věk, léta. Us., Bs. Neslouží mu zdraví. Dch. Neslouží každému zahálka. Sá. Jeho mysl pochotein a chtíčům pleti slouží; Potřebám mojim a těch, kteří se mnou jsou, sloužily ruce tyto; Výminka, pode kterou otcovství Abrahamovo židům ku spáse s. může; Abych sloužila Bohu živému. Sš. J. 50., Sk. 235., I. 53., II. 237. Už ten vtipný rozum mi slúžiť nechce; Hlava bolí, srdce touží, že můj milý dvema slouží; Jinší s-ží, ba i budě, ež (až) mne zaňho haňba budě; Dybych tak byl Bohu slúžil, jako divča tebě, byl bych davno svatym zostal s andě- lami v nebě; Dys ty sloužil otci mému, kaž si zaplatiti; Dvanáct trubačů troubilo a to všecko panně nevěstě sloužilo. Sš. P. 10., 227., 374., 704., 798. (Tč.). To by podlé toho i obecnému dobrému a užitečnému nemálo sloužilo. Nar. o h. a k. Měl mi s. i neslúžil mi. Půlu I. 222. Nevím, kterak mi noha má dále s. bude; Zdravému netřeba služebníka moha sobě samému on slúžiti. Žer. 326., 348. Andělé zbožným lidem rádi slouží. Kom. L. 127. Budeš tam s. bohóm cizím; Obžerní slúžie tomu bohu Bél; Pyšní slúží Luciperu; Svatým slúžime proto, že nám mohú pomoci; Nižádný sluha nemóž slúžiti dvěma pánoma, nemóžte s. Bohu a zboží; S. zboží jest Boha zapřeti. Hus I. 58., 375., 379., 382., II. 238., 349. a j. (Tč.). By jí jako pikartce právo nesloužil.) (jí neplatilo, k ní se nevztahovalo). Skl. I. 52. — kde: u souseda. Us. Mládenec ten sloužil tuto při církvi. Sš. Sk. 233. S. na faře u pana faráře; Má panenka v Praze slouží. Er. P. 418., 119. Jděte vy tam k pánu tomu, v jehož jste s-li domu; Nebudu už u Rašků slúžiť; Slóžilo děvče u polesnýho, nechcelo jísti chleba režnýho. Sš. P. 42., 522, 682. (Tč.). Mnozí slúží u dvoróv; Viece jich s-ží u stola než u oltáře. Hus I. 447., II. 66. U kterého pluku sloužíš? Sych. S. v pluku. S. při dvoře králově. Us. S. někomu při tabuli. D. S. na vojně. Jg. Na Vyšehradě mši s-il. Háj. — za co: za děvečku, V., za pacholka, za kuchaře, za kočího s. Us. Budu s. za Rachel 7 let. Br. S. za stravu (o mzdě). Řd. S. za kuchaře. Kn. poh. I. 33. My za vás Bohu sloužíme. Chč. 376. — Násl. věty se neschvalují : Návrhu zákona slouží za základ myšlénka, lépe: návrh zákona zakládá se na myšlénce. Šb., S. a Ž. S. za most, za základ a p. kárá také Ht. v Brs. 289. do- poručuje: býti mostem, základem. Sloužiti za příklad, dle Brs. 2. vd. 229. lépe: býti za příklad, příkladem, ku příkladu. To slouží za vzor, lépe: to jest vzorem. Rs. Podobné jsou věty: Výrokům těm myšlénka o trojici boží za podklad sloužila; Bludové dotčení Pavlovi za podlohu při vyvíjení myšlének sloužili; Listina ta sněmům cír- kevním pozdějším za vzor sloužila. Sš. I. 121., II. 78., Sk. 184. Špilberk sloužil za vězení, lepe: byl vězením. Pk. — co za koho. Budu za vás mšu s.; Vem dceruško bílé groše a daj zaňho slúžiti mše. Sš. P. 37., 112. S. za někoho mši. Chč. 377. Mši za páně milosť s-iti. Chč. 636. — z čeho: z chleba (um die Kost dienen). Zlob. Z kusu chleba s. (parasitari). V. S. ze mzdy. Hus II. 167. S. z platu, Sš. P. 705., z chleba. Dal. 76., 131. Já jsem sloužil, má panenko, z líčka Červeného. Sš. P. 704. — v čem. V čem ti mohu sloužiti ? Kdo vám slouží v té rozepři ? Když poznám, že bych Vám v čem příjemně s. mohl. Žer. Kteří (Mojžíš a Josue) ve zvláštním od Boha sobě svěřeným úkolu sloužili. Sš. I. 19. Každý, čím má v duchovenství slúžiti, ať slúží; Slúžiece jim v skutciech milosrdných. Hus I. 134., 140. (Tč.). — pod kým: pod plukovníkem Janem. Us. — Jg. — k čemu: Ve smyslu býti, hoditi se, prospívati, napomáhati doporučuje Brs. 2. vd. 227. tato slovesa, ač i sloužiti k čemu i v tomto smyslu vším právem za
dobré má. S. ke mši, Jg., ke stolu (poslu-
hovati). V. Čas k tomu slouží (jest prospěšný).
V. Neslouží k tomu. V. To mu slouží k duhu.
Kom. Slouží mu to ke cti. D., Ml. Kůň s-ží
k boji. Us. Ať slouží ke zdraví (říká se,
kdvž někdo kýchne). Us. Kmín slouží k za-
žiti. Sych. Meč slouží k sekání a bodáni.
Ml. Ale že mohou (tito prostředkové) nyní
i budoucně k obecnému dobrému tomuto
království s. Zř. F. I. A. X. 5. Což k vojně
slúžie. Alx. 1122. Osnovou svých mraků
sloužím pravdě k znaku; Svým příkladem
a kázáním židům k tomu sloužil, aby . . .;
K tomu zajisté má historie sloužiti, abychom
nyní moudrosti a opatrnosti se učili; Což
mu ku potěše sloužilo. Sš. Bs. 12., L. 12.,
Sk. 64., 282. (Hý.). Požehnej, Bože, ty dary,
ať nám všem slouží ku zdraví. Sš. P. 74.
Něco množ u nás k obecnému dobrému a
poctivému slúžiti, ješto by u vás k tomu
tak neslúžilo. NB. Tč. 267. Kněžie jediné
k oltáři a k obětem s. mají. Hus III. 250.
Podlé úřadu svého jsem zavázánjednomu
každému k dobrému sloužiti. Žer. 322.
Nyní ani čas k tomu neslouží ani příleži-
tosť. Žer. 325. Ústroje tyto slouží k pohy-
bování těla, spatně prý místo: ústroje tyto
pohybuji tělo, hýbají tělem; jsou k tomu,
aby pohybovaly tělo, hýbaly tělem. Vst. Ale káraná vazba jest dobra, sr. předchá-
zející věty. — čím (kde). Svátostí velebnou
pod oboji s-iti. Jg. Ten službou ve dvoře
sloužil. Dal. Smím Vám tím sloužiti? Plk.
Košíkem s. Prov. Mus. Bezbožné tresce a
ku pokání pohrůžkami a i sliby božími jim
slouží. Br. Psí službou někomu sloužiti (po-
chlebovati). Č. Opilí duší i tělem vínu atd.
slouží. Bl. Těmi věcmi sloužil jim nemalý čas. Bl. Žv. Aug. 57. Anna prorokyně s-la Bohu netoliko modlitbami, ale i přísným životem; Částice ta úvodem slouží dalejšímu vypra- vování. Sš. L. 43., Sk. 94. Svú ztrátu mar- nému pánu sloužiti. Výb. I. 233. S. někomu postem, trudem. Kat. 1103. On sám jediný Í Let. 42. Sloužil mu po některý čas. Sš. II. 195. — proti čemu. Kalmus slouží i proti uštknutí hada. Byl. Ale i ta jeho zapome- nutosř dobře slouží církvi boží proti těm bludařům, kteří . . . Sš. J. 99. — jak (nad co, nač, v čem, v co, do čeho, čím, s čím, k čemu, bez čeho, na čem, vedlé čeho, s adv.). Učícímu se při světle sloupek (voskový) nad lojovou svíčku slouží. Kom. Ven ze země sloužiti. Jir. exc. Slouží na tisíc zlatých. Us. Msk. S. střídmostí na příklad. Us. Vk. Ty pak Bohu ve sprave- dlnosti a svatosti s. budeš; Sloužiť jiným v potěchu jest mi vrchol oddechu; Bohu sloužím v duchu svém (duchem svým, Sš. I. 23.); Abychom do sil vlastních Bohu sloužili ve stavě, v nějž nás postavil; Cae- sarea druhdy i sídlem prokuratorovi řím- skému sloužila; Slouže pánu se vší pokorou a se slzami a pokušeními. Sš. L. 29., Bs. 31., I. 22., J. 58., Sk. 106., 234. (Hý.). Ješto jsú měli s věrú slúžiti. S-iti někomu svou osobou. Zř. zem. S. někomu v čistotě, Smil v. 1886., s pilností. Výb. II. 41. I slúžil mu k jeho vóli. Žk. 195. Husité bez ornátóv mši s-li. Chč. Jen k oku jim slúžiec (= na oko). Št. Kn. š. 66., Sš. II. 139., Výb., ZN. Modlil se a slúžil pánu Bohu v světlé lásce; Na peněziech (= za peníze) nechci mše slúžiti; Postmi a modlitbami slúžieci ve dne v noci; Neb služiec sobě na zatra- cenie ... Slúžiti mu budu správně & nábožně; Ktož chce vděčně slúžiti; Slúžiece vedlé svých nálezkóv. Hus I. 122., 437., II. 23., 207., III. 89., 184., 240. (Tč.). Mnoho jest údů v těle zplozeno, aby každý svému tělu sloužil úřadem svým. Exc. A tak slouží ná- jemník, že na nájmu slouží neb námezdník, že ze mzdy tělestné slúží. Hus II. 167. Bohu sloužiti na modlitbách. Sixt. z Ottrsd. — aby. Bohu slouží tak, aby čerta nerozhněval (chce se dobrým i zlým zalíbiti). Prov. Věci ty sloužily k tomu, aby lid s větší ochotou zákon boží přijal. Sš. Sk. 89. Sloužnósť, sloužný, lépe: slušnost, služný. Jg.